Co je to Mikroúvěr
Jak uvádíme na úvodní stránce, mikroúvěr je půjčka neboli úvěr, který má zpravidla malou hodnotu a je poskytován určitým skupinám lidí nebo jednotlivcům, kteří žijí v chudobě na vlastní živnostenské a podnikaltelské aktivity. Platí, že tyto skupiny a jednotlivci nesplňují kritéria pro čerpání klasických úvěrů poskytovaných bankami, právě z důvodu sociální situace, nejisté a nepříliš zajímavé návratnosti investice a proto, že se jedná o příliš malé částky.
Myšlenka mikroúvěru je založena na ohleduplném poskytování financí chudým na základě principu, že "férová" půjčka na aktivity vedoucí k vlastní obživě a rozvoji spojená se zodpovědností za svěřené finance, může za určitých okolností mít pozitivnější efekt než peníze darované.
Proč mikroúvěry
Pokud přijmeme světově obecně akceptovatelný fakt, že k rozvoji větších či menších chudých oblastí či jednotlivců jsou potřeba zdroje, zejména finanční, potřeba financování nás logicky zavede k bankám. Nicméně klasická banka (případně její substituce v chudých oblastech včetně jednotlivců) z principu nemůže být schopná půjčovat jednak chudým subjektům a jednak tak malé částky. Banka si logicky vybírá investici s co největší návratností vložených prostředků. Pokud budeme poněkud přehánět, tak je jasné, že banka nebude půjčovat lokálnímu živnostníkovi několik set dolarů na založení jeho živnosti. V daných oblastech samozřejmě banky mohou nahrazovat malé instituce, organizace, skupiny, či jednotlivci. U nich ovšem také cílem bude vytvoření zisku a tak malé částky budou poskytovat přinejmenším za vysokého úroku. výsledkem podobného financování naopak může být ještě horší situace adresáta půjčky než byla ta předtím.
Mikroúvěry jsou cíleny tak, aby splnili především cíl pomoci adresátovi půjčky. Samozřejmě, že jsou také založeny na principu, že se obor musí sám uživit. Idea mikrofinancování je taková, že i přes přirozený pozitivní vztah k dotování a charitě od jiných institucí, státu, ale i jednotlivců, se musí uživit samo. V podstatě lze říci (přičemž jde o poněkud zjednodušenou interpretaci), že na rozdíl od klasických úvěrových institucí, jejichž cílem je vytvářet půjčkami zisk, mikroúvěry:
- se musí uživit a vytvořit dostatek prostředků pro samostatné fungování oboru
- musí splnit cíl ve smyslu smysluplné investice, která pomůže adresátovi dlouhodobě zlepšit sociální situaci vlastními aktivitami.
Krátce z historie
Myšlenka mikroúvěrů v praxi se začíná objevovat už v polovině devatenáctého století. Mezi definující jména patří Lysander Spooner, který publikoval texty zmiňující malé půjčky jako cestu pomoci chudým lidem. Na konci druhé světové války byly mikroúvěry zmíněny a obsaženy v Marschallově plánu na obnovu Evropy. Každopádně reálný rozvoj myšlenky přichází až v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. První velká mikroúvěrová instituce byla v Bangladéši, a dodnes působí pod názvem Grameen Bank. Zakladatel banky, Muhammad Younus byl oceněn Nobelovou Cenou Míru.
Něco o principech mikroúvěrů
Mezi základní principy mikroúvěrů patří přesvědčení, že investice je vhodnější nástroj než dar - adresát, který je vázán povinností prostředky danou investicí zhodnotit je houževnatější a svědomitější. Princip mikroúvěrů je také založen na uznávání podnikatelského talentu jako velmi cenné hodnoty, která když se rozvíjí v souladu s etickými principy, pomáhá ostatním. Další zásadou je přesvědčení, že chudý podnikatel nemá z principu horší podnikatelské nadání než podnikatel nežli velcí podnikatelé v rozvinutém světě.
V neposlední řadě se principy mikroúvěrů týkají i jiné než klasické strategie bank a mikrofinančních institucí. Cílem je základní fungující "projekt", a v podstatě zajištění samotné návratnosti investice. Mikrofinanční instituce se tedy nemají na rozdíl od klasických bank problém orientovat na méně bonitní adresáty investic a v daleko menších objemech.
Prokazatelné úspěchy
V průbehu minulých let byl prokázán efekt mikroúvěrů v praxi. Ostatně, nárůst počtu mikrofinančních institucí ve světě to dokazuje. Na začátku nového tisíciletí ve světě existuje odhadem cca 7000 mikrofinančních institucí, které slouží cca 16 milionům chudých lidí (zdroj Wikipedia).
Úspěchy a rozvoj mikroúvěrů vděčí mimojiné do velké míry také rozvoji internetu. Přes webové prezentace a nástroje jednotlivých mikrofinančních institucí je stále jednodušší přímé zapojení co největšího počtu lidí do mikrofinancování.
Kritika
Mezi časté kritické reakce na mikrofinancování patří následující argumenty.
- Zneužitelnost - přes kontrolu investora není jasné, zda adresát použije peníze opravdu na daný předmět investice, dle kritiků často peníze končí v rodině na jiných věcech, nežli na předmětu financování, který byl zamýšlen. Zneužití může probíhat i jinou formou - tak, že adresát investice není defacto tím, který prostředky spravuje a přesto nese úvěrové riziko. Byly hlášeny případy například zneužití žen k tomu, že manželé je přiměli stát se dlužníkem a s prostředky nakládali sami - bez úvěrové zodpovědnosti a tedy proti principům mikroúvěrů.
- Privatizace veřejné sítě sociální podpory - kritika argumentuje, že takto jsou veřejné podpory chudým nahrazovány působením privátních institucí, kde nejsou dobře dané záruky a na druhé straně může podpora mikrofinancování privátní sférou ze strany státu vést k omezování vlastních veřejných investic do projektů pro chudé.
- Vysoké sazby bank a klasický bankovní přístup - v některých případech je reportováno podezření na chování mikroúvěrových bank (například v Bangladéši) dle principů klasických bank - tedy za účelem maximalizace zisku finanční instituce. Jsou reportovány příliš vysoké úvěrové sazby dlužníkům. Mikroúvěrová organizace se tak sice zaměřuje na drobnou, chudou a méně bonitní klientelu, ale cíl pomoci "postavit se na vlastní nohy" jde stranou a chudí se mohou dostávat do dluhových pastí a naopak tratit.
- Netransparentnost - mikrofinanční instituce jsou často drobné organizace, u kterých není dostatečně jasné, kam investované prostředky jdou a zda plně splňují principy mikrofinancování.
- Nestabilita organizací - mnohé mikrofinanční organizace jsou malé a přestože splňují svůj základní účel, tak v neočekávaných situacích (jako například přírodní katastrofa) nejsou schopné flexibilně reagovat a adresáti úvěrů se mohou dostat do problémů. Vzhledem k menší stabilitě organizací jsou také někdy až příliš závislé na zahraniční podpoře.
Lze se do mikroúvěrů zapojit?
Máte zájem se zapojit do mikrofinancování? Není to těžké. Některé ze světových organizací zabývajících se mikrofinancováním a mikroúvěry nabízejí možnost individuálního se zapojení do mikropůjček. A není to příliš náročné, zejména díky možnostem internetu, který ostatně má velký podíl na celosvětovém rozvoji mikrofinancování.
Pokud taková organizace toto nabízí, zpravidla to funguje tak, že s organizací uzavřete smlouvu (je často možné to udělat přes internet - zaregistrujete se a zbytek dořešíte emailem nebo poštou). Poté je na vás, do kterého projektu se zapojíte - kterého živnostníka či skupinu ve které zemi chcete podpořit svojí půjčkou. Správa vašeho úvěru probíhá ze strany dané organizace.
Mikrofinancování
Mikroúvěr je součástí širšího oboru, tzv. mikrofinancování. Mikrofinancování zahrnuje mimojiné krom poskytování úvěrů malým subjektům a chudým například mikropojištění, správu úspor a další.